K některým případům nestandardní vokalické délky u zájmen

Tato stať pojednává o nestandardním použití vokalické délky v akuzativu singuláru zájmen ní, jí, naší a vaší. Pokouším se poukázat na možnou souvislost mezi výslovností těchto tvarů a jejich psanou podobou v Českém národním korpusu. Zejména se zaměřuji na to, v jakých kontextech volí uživatel jazyka (pisatel) v akuzativu singuláru dlouhý koncový vokál i v případech, kde to není v souladu s paradigmatem daného zájmena tak, jak je zachyceno v mluvnicích českého jazyka. Rozdíly z hlediska funkčních stylů zkoumám v korpusu SYN2015, rozdíly z hlediska regionální příslušnosti pak v korpusu SCHOLA2010. Sleduji rovněž, které předložky se pojí s nestandardními akuzativními tvary zájmen.

This article concerns with pronouns ní, jí, naší and vaší in accusative singular form which is non-standard for this case. I try to point out a possible connection between pronunciation of these pronouns and their written forms in Czech National Corpus. I especially focus on reasons, why a language user (writer) chooses long final vowel in accusative singular also in contexts, where it is not in accordance with the paradigm of given pronoun, as it is described in grammars of Czech. I explore differences in function styles in the corpus SYN2015 and differences in regions in the corpus SCHOLA2010. I also observe, which prepositions are related to non-standard accusative pronouns.