Percepce výslovnostních chyb učiteli českého jazyka

Dobrá výslovnost je jedním ze základních rysů řečové kultivovanosti mluvčího. Vyučování mateřskému jazyku by mělo vést k rozvoji řečových dovedností, jejichž součástí je zvládnutí ortoepické normy. Jednou z podmínek tohoto procesu je sama učitelova znalost a praktické ovládání české ortoepie. Článek přináší výsledky studie, jíž se zúčastnilo 148 učitelů na 1., 2. a 3. vzdělávacím stupni. Studie zjišťovala schopnost učitelů detekovat výslovnostní chyby v souvislé promluvě. Výsledky naznačují, že povědomí o české ortoepické normě je mezi učiteli spíše nedostačující a že může existovat souvislost mezi učitelovou znalostí ortoepické normy a kvalitou mluveného projevu žáka.

Pronunciation is one of the basic characteristics of one’s speech culture. L1 teaching should lead to the development of speaking skills, whose part is also mastering the orthoepic norm. One of the preconditions of that is the teachers’ subject matter knowledge, their own practically mastery of Czech orthoepy. The paper brings the results of a study conducted with a sample of 148 teachers from Czech primary and lower- and upper-secondary schools which researched the teachers’ ability to detect pronunciation errors in a segment of continuous speech. The results indicate that the awareness of the orthoepic norm among Czech language teachers is rather insufficient, and that there is quite strong correlation between the teachers’ knowledge of the orthoepic norm and the pronunciation errors their pupils make.